První piloti a jejich výcvik

Již v roce 1981 začala teoretická příprava první skupiny pilotů-žáků (Franta Černý, Jan Kunovský, Aleš a Ivan Kubíček, Jirka Simbartl, Zdeněk Buřival, Naděžda Bočková, Miloš Sedláček). Praktický výcvik začal nejprve Jan Kunovský v polovině 1983 v Eši u Pacova. Jeho instruktory byli Vratislav Hlavatý a Vladimír Lacina z Balón klubu Praha. Tento klub vznikl již v roce 1968 v souvislosti se stavbou plynového balónu pro Světovou filatelistickou výstavu v Praze a také se snažil postavit vlastní horkovzdušný balón.

S prvním balónem OK-3010 začal praktický výcvik první větší skupiny pilotů (Aleš a Ivan Kubíček, Jirka Simbartl, Zdeněk Buřival, Naděžda Bočková, Miloš Sedláček). Výcvik vedl první brněnský instruktor Jan Kunovský.

V té době se mohlo létat pouze v okrscích svazarmovských letišť a lety jižně Brna nebyly povolovány. Nejbližším vhodným letištěm byl Křižanov, kde nás aviatiky velmi ochotně přijali. Na letišti Křižanov probíhalo první výcvikové soustředění v červnu 1984. Zájemců o výcvikové lety bylo hodně, ale balón jen jeden a proto se pořadí losovalo. Při prvním letu doprovodné vozidlo (nákladní valník Avia A30) sledovalo balón bez jakéhokoli rádiového spojení a svou cestu skončilo v lese na hrázi rybníka. Doprovodný tým se vrátil zpět na letiště a počkal na telefonát posádky balónu, která po přistání pěšky došla do nejbližší hospody. Tato metoda se osvědčila a proto se po dlouhou dobu používala. Až s příchodem Arnošta Höniga, který zajistil skříně pro zástavdu elektronkových rádiostanic LS4, se doprovodné týmy snažily „pronásledovat“ a hledat balón během letu. 

Na nových balónech OK-4012 a OK-4014 se učila další skupina pilotů (Arnošt Hönig, Pavel Kuneš, Dalibor Adámek, Jirka Hladůvka, ...).

Výcvikové lety byly vždy průkopnické a různé drobné „nehody“ byly na denním pořádku. Jeden z prvních výcvikových letů balónu OK-4012 skončil přeražením betonového sloupku, když přetížený balón při startu nezvládl přeletět plot. Pilot Aleš Kubíček a žák Miloš Sedláček odlehčili balón tím nejjednodušším způsobem, vysadili jediného pasažéra. Tímto pasažérem byla Petra Vedrová, dnes Stejskalová, prezidentka ČBS. Požadavek na cement, písek, kolečko a lopatu vzbudil na letišti Křižanov zájem o balonáře:-).

Při dalších letech se osudným místem stal blízký Kadolecký rybník. Jednoho krásného jarního dne (bylo krátce po 11 hodině dopolední) odstartoval balón z malé loučky na břehu rybníka. Malý výkon hořáků, vítr a začínající termika "srazily" balón na zamrzlou hladinu, kde koš prorazil led, jeden z žáků vypadl a zaplul pod hladinu. Balón pokračoval v letu s košem plným bahna a ledové tříště, až skončil na protějším břehu v rákosí a olšovém porostu. Pilot-potápěč mezitím prorazil led nad sebou a vyplazil se na hladinu (led). Chvíli čekal, že ho někdo přijde zachránit, ale pak se sám vrhnul zpět do ledové vody a doplaval na břeh. To již na letišti tušili, že s balonáři bude legrace.

Při dalším letu, byl již na startu tlak plynu v hořácích pod minimální povolenou hodnotou, ale piloti prohlásili, že "součet tlaků je OK" a odstartovali. Během letu však pilot zapomněl kontrolovat množství plynu a tak se stalo, že opět kousek od Kadoleckého rybníka se balón "napíchl" na nejvyšší modřín. Pilot odlehčil balón tím, že jednoho člena posádky vysadil do koruny stromu a pokusil se odletět. Balón, koš i pilot sebou chvíli mlátili, ale nakonec obal skončil roztrhaný a rozvěšený na 3 stromech. Návrat na letiště bez balónu byl spojen se sháněním pily a sekery. Výcvik byl přerušen a balón se musel opravit. Balonáři se tak stali hvězdami křižanovského letiště.